Slavná minulost a přetržená přítomnost železniční sítě na Znojemsku – 1. část

Čvc 15th, 2014 | By | Category: Volný čas, zábava, Z historie

slavná-minulost-2Ze Znojma do Brna vlakem? Jistěže. Znojemčané středního a staršího věku si jistě dobře vzpomínají, jak se ještě před relativně nedávnou dobou poměrně masově jezdilo z Podyjí do moravské metropole pod Špilberkem právě po kolejích. Cestovní doba se pohybovala sice někde kolem sto dvaceti, později kolem sta minut, nicméně obstojné pohodlí a větší pokrytí území s napojením Hrušovan nad Jevišovkou, Miroslavi a Moravského Krumlova činily z této dopravní linky vždy snadnou volbu i v konkurenci s autobusem, jedoucím po kratší státní silnici přes Pohořelice. Totéž platilo i pro oblíbenou rychlíkovou relaci ze Znojma do Prahy.
Doba se ale změnila. Železnice na Znojemsku ve směru do vnitrozemí v posledních třiceti letech značně upadla. Politika Ministerstva dopravy ČR se vesměs soustředí na modernizaci železničních koridorů, okresy byly zrušeny a nová krajská správa v Brně se o regionální tratě na jihozápadní Moravě téměř vůbec nezajímá. Zastaralá infrastruktura neumožňuje zvyšování rychlosti a ani vozový park nedrží krok se zvyšujícími se nároky cestujících na pohodlí. Pro železnici Znojmo – Brno je ke všemu velikou nevýhodou „zajížďka“ přes Hrušovany. Ve srovnání s automobilem či autobusem musí vlak při jedné jízdě do Brna ujet o 22 kilometrů navíc…
Čím to? Proč naši předkové postavili dráhu takto zdánlivě nesmyslně? Jaký vůbec měla dráha na Znojemsku v minulosti dopravní potenciál ve srovnání s dneškem? A jak lze hodnotit její kvality po inženýrsko-technické stránce? Na to vše si odpovíme v historickém seriálu, který právě začíná.

Erární silnice jako předchůdkyně železnice
Dálková doprava přes Znojemsko vedla odjakživa. Od konce 17. století však hrbolaté a úzké nezpevněné cesty začaly bránit rychlejšímu hospodářskému rozvoji habsburské monarchie, v jejímž středu se náš kraj nacházel. I z hlediska vojensko-strategického bylo důležité, aby se císařská armáda mohla na vlastním území rychle přesunovat. Proto císař a král Karel VI. Habsburský rozhodl zahájit výstavbu moderních „komerciálních“ silnic, které by spojily centrum říše se všemi jejími provinciemi. Karlova dcera Marie Terezie a její nástupci v tomto kursu pokračovali. Znojemsko proťala nejprve v letech 1739–1760 strategická severozápadní radiála z Vídně přes Holabrun a Znojmo na Moravské Budějovice, Jihlavu a dále do Čech a Saska („Česká“ či „Pražská silnice“). Dnešní mezinárodní silnice E59 v úseku na Znojemsku vede stále po jejím tělese. Další významnou dálkovou trasou byla spojnice Brna, Znojma, dolnorakouské Kremže a hornorakouského Lince. Nevedla přes Vídeň ani Prahu, proto měla nižší prioritu a nikdy nebyla postavena v celé délce. Její úsek Pohořelice–Znojmo, po kterém dodnes jezdíme, byl vystavěn až za napoleonských válek mezi roky 1803–1811.
Své vozy měla původně jen šlechta, postupně však i zámožní měšťané. Jinak cestování movitějších osob zajišťovala c.k. pošta. Po roce 1823 přibyla možnost cestovat dostavníkem. Zatímco jízdní doba dostavníku z Vídně do Znojma byla okolo 12 hodin, ze Znojma do Prahy se jelo dva dny s noclehem v Německém (Havlíčkově) Brodě. Po roce 1835 jezdily i zrychlené dostavníky bez nočních přestávek.

slavná-minulost

Příchod železnice na Moravu
Zcela nové a mnohem vydatnější možnosti přepravy zboží a osob nabídla až parostrojní železnice, jejímž průkopníkem byla od konce 18. století Velká Británie. Její význam si po napoleonských válkách začaly uvědomovat i vládní kruhy a vznikající privátní kapitalistický sektor v Rakouském císařství. Vždyť právě železnice se mohla stát významným stimulem průmyslového rozvoje. Pro průkopnickou éru 19. století je příznačné, že železniční tratě byly stavěny vesměs soukromými společnostmi. Rakouský stát uděloval firmám koncese a u strategických tratí jim garantoval minimální zúročení investice výměnou za možnost zestátnění / vykoupení dráhy (zpravidla po 30 letech). První dálkovou parostrojní železnicí na Moravě byla Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB) z Vídně přes Břeclav, Přerov a Ostravu do uhelných revírů Haliče, jejímiž odbočkami bylo napojeno Brno (1839), rakouská Štokrava (1841; 60 km jižně od Znojma), Olomouc (1841) a Opava (1855).

První neúspěšný pokus napojit Znojmo na železnici (1842)
V době výstavby Severní dráhy Ferdinandovy se do úvah železničních projektantů dostalo poprvé i město Znojmo, tehdy významné krajské, leč stagnující moravské město s osmi tisíci obyvateli. Stát hledal možnosti spojení Vídně s Prahou a ze sedmi navržených variant se Znojma dotýkala ta, kterou na jaře 1842 vypracoval inženýr Karel Ghega. Její trasa vedla z Vídně přes Štokravu do Znojma a dále přes Moravské Budějovice, Třešť, Jihlavu, Polnou, Chotěboř, Čáslav a Kolín do Prahy. Z úsporných důvodů však nakonec zvítězila ekonomičtější, nicméně mnohem delší vidlicová varianta z Olomouce a Brna do České Třebové a dále na Prahu. Stát tuto trať vystavěl ve vlastní režii a z Prahy pokračoval na Ústí nad Labem a do Saska (1842-1851: c.k. Severní státní dráha). Tím se ale železnice Znojemsku vyhnula na další tři desítky let! Oproti regionům napojeným na dráhu začal náš kraj ekonomicky zaostávat.

Pokračování příště
Jiří Kacetl

Comments are closed.