Kategorie: Publicistika

OSOBNOSTI ZE ŠUPLÍKU

Cílem našeho nového volného seriálu, který vám náš deník přináší, je představit několik osobností či generací se vztahem ke znojemskému regionu, jejichž jméno a odkaz měl zapadnout ve zvířeném prachu historie. Osobností, jejichž význam přesahuje znojemský region a které zanechali tu méně, tu více výraznou stopu v evropských dimenzích.

Do zbytku léta přejeme všem příznivcům historie Znojemska pěkné čtení i četné podněty k zamyšlení.

1. Od Schlagenwaldu po Bítov - osudy rodu Haasů
12. květnový roku 1945. Pár dní po konci hrozné války, pár okamžiků z nového dne. Nekonečné ticho staletých zámeckých komnat vysoko nad Dyjí se stalo svědkem dramatu...Tam kdesi nad Vrančí si první červánky dávají ještě načas. Poslední z rodu Haasů z Hasenfelsu a poslední soukromý pán hradu Bítov už nikdy východ Slunce neuvidí.

KOŘENY
Když August Eusebius Haas (1804-1871) převzal roku 1830 po smrti svého otce - důlmistra císařských dolů na stříbro a cín Wenzelovi Haasovi - podíl v  továrně na porcelán v západočeském Horním Slavkově (Schlagenwald), sotva vůbec tušil, že kdesi na jihu Markrabství moravského nějaký prastarý hrad Bítov - tenkrát v držení  hraběcího rodu Daunů - leží. Měl jiné starosti - věnoval se prosperujícímu byznysu a množení rodinného majetku. V  roce 1843 za 140 000 zlatých vykupuje zbývající podíl firmy od dědiců druhého společníka a stává se na dlouhých dvacet let jejím výlučným vlastníkem. Roku 1857 si ku pomoci přibere svého šikovného vídeňského synovce Johanna Baptisty Czjzka, který do podnikání vloží nové impulzy.
Po dokončení studia chemie na vídeňské polytechnice se vedení rodinné porcelánky ujal Augustův syn Georg Carl Haas (1841-1914). Od roku 1867 společně se svým stejně starým bratrancem rozvinuli v továrně, založené původně roku 1792 J. G. Paulusem jako manufaktura, výrobu v tak velkém stylu a kvalitě, že se brzy značka Haas & Czjzek stala ve světě porcelánu proslulým pojmem. Průmyslníci v té době dávali práci na 1000 dělníkům v provozech v Horním Slavkově a Chodově. A navíc nebyli žádní vydřiduši - zavedli pro ně jako první v Předlitavsku mnohá z pokrokových sociálních opatření, jako byla penzijní pokladna či zajištění vdov, invalidů a sirotků. Zaměstnanci bydleli v továrních bytech vytápěných ústředním topením. Firma Haas se stala jedním z  největších výrobců porcelánu na území Rakousko-Uherska a vůbec největší v českých zemích. A kromě kvalitní komerční produkce také prestižní značkou celebrit, kdy mezi odběratele náležely knížecí rody, císařský dvůr ve Vídni i papež.
PROSPERITA
Podstatně rozmnožit bohatství rodu umožnil Georgu Carlu Haasovi i výhodný sňatek s Olgou Dannenbergovou, dcerou koksařského magnáta z pruského Královce, dnešního Kaliningradu na území Ruské federace. Roku 1876 se jim v Kamenném Dvoře narodil jediný syn - Georg Julius. Když bylo chlapci 10 let, zakoupil otec jako rodinné sídlo severočeský pseudogotický zámek Mostov vystavěný na místě středověké tvrze. V té době vlastnil Georg Carl Haas kromě podílů v porcelánce v Chodově a Slavkově také statek Kynšperk nad Ohří a obchodní dům na prestižní vídeňské Kaertnergasse. V roce 1899 byl za vynikající průmyslové úspěchy v oboru nobilitován s predikátem "Haas von Hasenfels" a byl mu udělen ?mluvící" erb, kde kromě šesticípé hvězdy byl v bílém kosmém břevně napříč modrým polem běžící zajíc (něm. Haase). Také snaha o povýšení a získání prestižnějšího titulu svobodných pánů - baronů - nevyšla po deseti letech úředních průtahů naprázdno. S přihlédnutím k obchodním zásluhám byl roku 1908 Georg šlechtic Haas von Hasenfels v den 60. výročí panování císaře Franze Josefa I. povýšen nejvyšším rozhodnutím do stavu svobodných pánů (s predikátem Freiherr von). bítovNebylo to ovšem zadarmo - prý to Georga Haase přišlo v době, kdy se jeho synáček věnoval důstojnické kariéře nejméně na úctyhodných 80 tisíc zlatých. Své snažení o vstup mezi nobilitu korunuje pak v roce 1912. Od mladého člena polské knížecí rodiny Radziwillů Františka kupuje na základě novinového inzerátu starobylý jihomoravský hrad Bítov s romantickou zříceninou Corštejn a příslušným velkostatkem. Když 29. listopadu prvního válečného roku 1914 baron Haas umírá, byl pochován v hrobce nedaleko svého rodiště - v Kamenném Dvoře u Kynšperka.
Majetek a podíl ve firmě po jeho smrti přešel na manželku Olgu. Olga Haasová, šlechtična ze starého pobaltského rodu, svému synovi často vytýkala jeho bohémskou marnotratnost, rozhazovačnost a rozmařilost. Na to, aby mu byl po otcově smrti svěřen veškerý majetek budovaný po generace včetně rodinného zlata - porcelánky, znali rozvážní rodiče bouřlivý život c.k. oficíra, svět důstojnických kasin a dámské společnosti, ve kterých se jejich jediný syn pohyboval jako ryba ve vodě, až moc dobře. Dostatečně spokojený život mu měla zajistit toliko bohatá apanáž. Teprve konec války, demobilizace a ukončení státoprávních zmatků po rozdělení původní monarchie umožnil mladšímu baronu Haasovi přestěhovat se ve svých 45 letech nastálo na odlehlé romantické hradní sídlo obklopené lesy. V rámci první pozemkové reformy měl být i jeho bítovský velkostatek značně okleštěn ve prospěch okolních drobných rolníků, avšak přímluvám s odkazem na zásluhy belgického strýce se dostalo u prezidenta Masaryka sluchu. Sestra Olgy Dannenbergové byla totiž provdána za belgického aristokrata Evance II., barona Copée - jednoho z podporovatelů myšlenky formálně samostatného Československa na půdě Pařížské mírové konference. Jak se ukázalo krátce na to, měla mít tato skutečnost pro majetek rodiny Haasů vcelku zásadní význam - většina panství byla z reforem vyjmuta. Ovšem malorolníci těšící se na svůj příděl půdy mu to nezapomněli. A nezapomněli ani na jeho marný odpor, kterým se baron bránil rozhodnutí postavit ve třicátých letech novou obec Bítov uprostřed jeho jelení obory.

print Formát pro tisk