Bohumil Smrček: Byli jsme zkrátka dobrá parta

Dub 14th, 2020 | By | Category: Rozhovory, Sportovní zprávy, Zpravodajství

První dva roky působení 1.SC Znojmo ve druhé lize jsou spojeny s působením trenéra Bohumila Smrčka, který doplnil Michala Sobotu, jenž neměl na druhou nejvyšší soutěž potřebnou licenci. Bodrý pedagog z Moravského Krumlova nezažil s týmem nejlepší start, ale nakonec se povedlo v první i v druhé sezóně Znojmo ve druhé lize zachránit, a tak se dá říct, že svou misi splnil.

Jaké tehdy bylo k dispozici mužstvo?

Hráli jsme to prakticky s hráči, kteří vybojovali postup. Michal Sobota s Otou Kohoutkem na skladbě týmu pracovali před tím tři, čtyři roky. Byli tam mladí kluci, kteří šli nahoru. Ztotožnil jsem se s filozofií klubu, který stavěl převážně na hráčích, kteří k němu měli vztah. Je to vždy lepší, než když přijde nějaký legionář na půl roku a už zase hledá, kam by šel dál. Nebyli jsme typický druholigový klub, neměli jsme tolik peněz, ale byli jsme takový rodinný tým.

 

Úvod soutěže vám ale příliš nevyšel a horko těžko jste se zachraňovali…

Platili jsme tzv. nováčkovskou daň. Rozhodčí na nás byli přísnější, brali nás jako prakticky jistého sestupujícího. My jsme se tomu ale vzepřeli a i když už nás všichni odepsali, skončilo to pro nás nakonec happyendem. Ve Znojmě jsem pak byl ještě rok, zase jsme soutěž udrželi a na ty dva roky vzpomínám velice rád.

 

Vaše druhé působení ve Znojmě ale bylo už o něčem úplně jiném. Asistoval jste vloni u sestupu, když jste k týmu přišel na poslední tři kola…

Mě se to do toho angažmá vůbec nechtělo. Pomáhal jsem tehdy ve Znojmě s mládeží, vedl jsem druholigovou devatenáctku. Vůbec se mi to nehodilo, od fotbalu jsem si chtěl spíš odpočinout, na gymnáziu, kde učím, jsem měl navíc maturitní ročník. Ale nakonec jsem vedení klubu kývl, protože měli problém sehnat trenéra s licencí. Moc už se toho změnit nedalo. V týmu bylo hodně cizinců, tak jsem vedl tréninky v angličtině, což oni kvitovali, ale k záchraně už to nevedlo. Ta atmosféra už tam nebyla jako dřív. I tak chyběl k záchraně krůček. Kdyby Machálek za stavu 0:0 proti Vítkovicícm proměnil penaltu, asi by to dopadlo jinak. Pak už to byla křeč. Ale jinak na ty dva první roky ve Znojmě v druhé lize vzpomínám velmi rád. Vzájemně jsme si pomáhali, drželi jsme pohromadě a když třeba vzpomenu, jak se mnou celé mužstvo slavilo narozeniny, grilovali jsme… Byli jsme zkrátka dobrá parta.

 

Celý rozhovor najdete v tištěné podobě Znojemského týdne a na: https://www.alza.cz/media/znojemsky-tyden-znojemsky-tyden-16-2020-d5824640.htm

Comments are closed.