Dušejovský: Lidé lehce ztrácí svobodu, neuvědomují si, o co přicházejí

Lis 18th, 2015 | By | Category: Rozhovory

Dušejovský 1Dušejovský 2

Dělníkem, mistrem, montérem, disidentem a kritikem komunistického režimu,  byl Znojmák Petr Dušejovský. Především je člověkem, který miluje a vyznává svobodu. Potřebuje ji jako vzduch ke svému životu. „Pro mě je svoboda strašně důležitá a lidé si s ní dnes zahrávají. Neuvědomují si, že spousta těch, kteří ji vydobyli, za ni zaplatili životem, jako třeba překladatel a vydavatel Solženicynova Soustroví Gulag Jarda Šavrda. Když ho pustili z kriminálu, tak za pár dnů zemřel,“ řekl Dušejovský, který už jako mladý muž se zapojil protikomunistického odboje. Jezdil do pražského konspiračního bytu, kde pomáhal tisknout letáky, které vozil do Znojma spolu s knihami tehdy zakázaných autorů, jakým byl např. Pavel Tigrid. Spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa, kde o jeho osudech byla odvysílána reportáž a popsáno jeho pronásledování Státní bezpečností. V osmdesátých letech organizoval demonstrace proti totalitní vládě a sbíral podpisy pod petici za osvobození Václava Havla a petici Několik Vět. V devadesátých letech se podílel na sametové revoluci v Praze, ve Znojmě a na znojemském okrese. Ministerstvo obrany mu za tuto činnost letos udělilo status účastníka 3. Odboje a pamětní odznak. Ocenění převzal od ministra obrany Martina Stropnického. Jak odbojář uvedl, celý život hledal cestu, aby se nikdy neohnul a přitom přežil. S odstupem let hodnotí, že se mu to podařilo i za socialismu, i když cena byla někdy dost vysoká.

Osm statečných na Horním náměstí

V přísně střeženém pohraničním znojemském okrese se mu podařilo zorganizovat dvě demonstrace. Jedna s osmi účastníky proběhla na Horním náměstí ve Znojmě v roce 1988. Druhá na jaře roku 1989, byla u památníku sestřeleného amerického pilota u Boskovštejna, kde se sešlo asi dvacet lidí. V Praze na Václavském náměstí se v roce 1988 zúčastnil dalších dvou demonstrací 21. srpna a 28. října. „Policie oba protesty potlačila natvrdo. Při říjnovém protestu mě tam chytili lidé ze zásahového útvaru, spolu s estébáky a vlekli mě pryč. Když to viděli ostatní demonstranti, tak jich vyběhl houf a zase mě vtáhli do svých řad zpátky,“ popsal odbojář. Od té doby se stal známý i ve Znojmě a zasedli si na něj i ve Strojobalu (dnešní Obalex) kde tehdy pracoval. „Když nevěděli, co dělám, tak jsem byl pilíř podniku, když se to dozvěděli, tak jsem byl ten poslední. Svolali schůzi a ředitel tam na mě řval, to není soudruh soudruzi, to je občan jako vyvrhel. A já byl na to hrdý,“ vyprávěl Dušejovský, který byl pro své názory pracovníky státní bezpečnosti zatčen a uvězněn v policejní cele ve Znojmě na tehdejší Malinovského ulici (dnes Jana Palacha kde je sídlo městské policie). „Estébáci už na mě čekali před rodinným domem a odvedli mě na policii. Ženě jsem jen řekl, aby mi dala kartáček a zubní pastu. Ráno zatkli i ji. Byla pečovatelka a oni obešli všechny její klienty, aby udělali co nejvíce rozruchu. Odvlekli ji na policii na Maliňák a tam ji vyslýchali. U nás doma udělali nelegální domovní prohlídku. Hledali dokumenty, kontakty, adresy, ale já je měl dobře schované, přiblížil Dušejovský.

Vysvlékli mě do naha

Jeho situace ve Znojmě začala být neúnosná, proto se rozhodl pro útěk do Polska. „Mám dvě děti. Švagrová kádrovačky ze Strojobalu, která učila mou starší dceru Sandru, se jí mstila a šikanovala ji. Odjel jsem proto s rodinou k našim severním sousedům. Po čase jsme se vrátili a oni mě zatkli znovu. Bylo to na jeden den. Vyslýchající estébák mi hodil papír, dal mi tužku. Řekl mi, piš, nebo tě už nikdy nikdo neuvidí. Já mu jej hodil zpátky a řekl, ať si to napíše sám. Chtěl jména, přiznání k záškodnické protikomunistické činnosti, udání lidí. Odvolal jsem se na KEBS, který je nadřazený českým zákonům, a na to, že naše republika prostřednictvím G. Husáka tento dokument podepsala, takže nemohou porušovat mezinárodní právo. Zavřeli mě do cely, kde jsem se musel vysvléct do naha. Ráno zatkli i moji ženu, po jejím výslechu mě vytáhli ven, nechali mě obléct a pustili nás oba ven. Nechtěli jsme tomu ani věřit,“ vzpomínal Dušejovský. U jeho domu už ale stál žigulík s dvěma estébáky, kteří sledovali v zrcátku všechny příchozí k nim domů. „Nahoře v hotelu Dukla měli pronajatý pokoj a z něj natáčeli kamerou, kdo jde k nám a od nás,“ doplnil odbojář, který byl odsouzen za pobuřování, šíření a sběr podpisů pod petici Několik vět. „To ještě nevěděli, že jsem sbíral podpisy na petici pro propuštění Havla. Jeho žena Olga mi tehdy poslala děkovný dopis,“ potvrdil muž, který byl obviněn z podvracení republiky, ale obžalován a odsouzen byl za pobuřování. Mohl si vybrat půl roku kriminálu nebo pět tisícovou pokutu. „Pro mě to byla dost vysoká finanční částka, protože tehdy jsem neměl žádné peníze,“ sdělil Dušejovský.

Od kriminálu mě zachránila sbírka

V jejich domovní schránce se za pár dnů objevila obálka s pěti tisíci korunami. Po revoluci zjišťoval, kdo mu pomohl, aby mu peníze vrátil. „Nakonec jsem je dal přímětickému kostelu, protože jsem se dozvěděl, že mohlo jít o sbírku místních věřících,“ naznačil tehdy odsouzený muž. Jeho přímětický kamarád Antonín Hanzálek ho chtěl ukrýt na půdě nad dílnou, kdyby došlo na nejhorší a on musel do vězení. „To mě moc potěšilo, že se našel někdo, kdo mi pomohl. Zaplať Pán Bůh za to, bylo to krásné gesto. Kdyby se dnes někdo k tomuto činu přihlásil, byl bych šťastný,“ sdělil Dušejovský, který byl odsouzen v roce 1989, v době, kdy se schylovalo k sametové revoluci. „Na nic jsem nečekal, sedl do auta a ujížděl do Prahy. První informace o ní vydala Demokratická iniciativa. Havel demonstraci 17. listopadu odmítal, protože v Praze byla spousta demonstrací a on nechtěl riskovat a zapojit studenty. Právě Eva Štolbová mladší přesvědčila studenty z filozofické fakulty Karlovy univerzity aby šli demonstrovat. Dnes se to ale prezentuje jinak. Pomáhal jsem v Praze chystat únikové trasy při demonstracích, protože kdyby zaútočily Lidové milice, policie a armáda, tak by nás dokázaly potlačit a převálcovat,“ zhodnotil tehdejší situaci Dušejovský.

Sametová revoluce byla ve Znojmě „zamuchlaná“

V Praze dostal informaci, že se ve Znojmě nic neděje, tak se vrátil domů, aby zde pomohl zorganizovat demonstrace. „Na té první u lázní na náměstí Svobody byl jeden autobusák z Těšetic s vyzdobeným autobusem a asi pětadvacet lidí, včetně mé ženy a mého přítele. Na Generální stávku 27. listopadu na Mírovém (dnešním Masarykově) náměstí ve Znojmě, už přišlo deset tisíc lidí. Vždycky musí být někdo, kdo má velkou odvahu a kdo začne,“ popsal dnes jedenašedesátiletý muž, který se v revolučních dnech stal členem znojemského koordinačního centra Občanského Fóra. Situaci v něm hodnotí jako hodně zamuchlanou. „Objevila se spousta zbabělců, kteří si hráli na hrdiny, i lidí, kterým šlo o výhody a byznys, ne o dobrou věc. Bohužel lidé, kteří se po revoluci obratně chopili moci, byli často ti, proti kterým jsme bojovali. Navenek se hlásili k demokracii a ke svobodě, ale neměli čisté myšlenky. Byli to vedoucí a řídící pracovníci, různé kádrové rezervy, kteří pak zprivatizovali banku nebo fabriku ani jste nemrkli. Už v prvních demokratických volbách se projevilo, že některým kandidátům jde hlavně o prospěch,“ shrnul Dušejovský. On byl tenkrát vyslán na jednání se státní bezpečností a
okresním prokurátorem, kterým jednoduše oznámil, že jejich pozice končí.

Na venkově nás přijímali velmi dobře

Má také radost z toho, že v revolučních letech pomohl předat Obalex solidnímu a šikovnému řediteli. „Vedení měla převzít stranická rezerva, která by podnik zprivatizovala. Když lidé přišli před volbou ředitele ráno do práce, našli na svých pracovištích dotazník s dotazy typu, kdo způsobil to, kdo zavinil ono a musel jim vycházet stále jeden člověk, kterého pak nezvolili,“ vypočítal Dušejovský, který dotazník pomáhal sestavit a rozšířit. Také se mu líbily postoje lidí v obcích našeho okresu, kam jezdil na různá setkání. „Lidé na vesnici nás tehdy přijímali velmi dobře, ale často byli zvyklí na ty, co jim hlásali jen jednu pravdu,“ přiblížil odbojář. Co se dělo pár let po sametové revoluci, je už jiná kapitola. „Tehdy jsme navrhovali, aby byli z privatizace a podnikání vyjmuti komunisté, protože to bylo proti jejich zásadám. Jako členové komunistické strany se distancovali od kapitalismu. Neměli se tedy podílet na budoucnosti naší země. Je to výsměch svobodě a demokracii,“ uzavřel Dušejovský.

Tags:

Comments are closed.