Dva hrdinové, dva osudy

Opálka a Kopal. Stačí přehodit jedno písmeno a druhé ubrat a máme totožná příjmení. Nikoliv však totožné osudy. Hlavně ne ty posmrtné. Svědčí to něco o tom, jak si v naší době vážíme svých hrdinů.

Nejprve k plukovníku Kopalovi. Rodák ze Ctidružic sloužil v císařské armádě a zahynul na následky zranění, které utrpěl při potlačování italské irredenty. Daleko od svého rodiště bránil integritu rakouské říše. Ač pocházel ze Ctidružic, které jsou od Znojma vzdáleny přes dvacet kilometrů, znojemští měšťané mu postavili honosný pomník, na který přispěl sám císař. Dnes tvoří spolu s náměstím okolo něj významnou dominantu znojemského urbanismu. Dlouho toto náměstí neslo jeho jméno a dodnes řada Znojmáků mluví o Kopalplatzu.
A nyní k Opálkovi. Tento voják, rodák z Rešic, vesnice vzdálené od Znojma jen o pár kilometrů více než Ctidružice. Bil se za zájmy své vlasti v 2. světové válce. Když mu tak nebylo umožněno při obraně vlastního území, odešel do ciziny a bojoval v Africe, ve Francii, v Anglii a nakonec doma v srdci českých zemí, v Praze. Velel parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, i když sám kvůli možným následkům dával přednost jiné variantě odbojového činu. Ale byl voják a splnil rozkaz. I za cenu vlastního života. Do posledního náboje a posledního dechu na kúru kostela v Resslově ulici bránil stonásobné přesile gestapa a příslušníků elitních jednotek SS přístup do krypty, kde se skrývali jeho kamarádi. Nakonec v bezvýchodné situaci bez munice a těžce zraněný spáchal sebevraždu.
Na rozdíl od Kopala nemá ve Znojmě nejen honosný pomník, ale ani drobnou připomínku. Jeho jméno nenese žádná ulice ani náměstí. Na rozdíl od císaře nejen, že prezident Beneš nepřispěl na pomník pro muže, které poslal v zájmu pochybné kontinuity svého prezidentování na smrt, dokonce po válce zapřel, že by byl autorem tohoto rozkazu.
A jeho rodné Znojemsko? Opálku si pravidelně připomínají v Rešicích. Má zde i velmi skromnou pamětní desku na rodném domě a další na památníku vzniku republiky. Ve Znojmě nemá na rozdíl od Kopala nic. I proto prosazují členové Vojenského sdružení vznik památníků, který by měl nejen Opálku, ale i další, kteří zahynuli během nacistické okupace připomínat. Navrhují místo na Jarošově ulici (pojmenována po místním veliteli odbojové organizace Obrana národa). Bylo by to symbolické nejen vzhledem k Jarošovi, který sloužil v kasárnách, které padly za oběť výstavby Kauflandu a obytných domů, ale třeba také k Janu Kubišovi, muži, který hodil bombu na Heydricha. Pocházel z nedalekých Dolních Vilémovic a ve znojemských kasárnách sloužil.
Navíc se nabízí další historický ekvivalent. V době vzniku Kopalova pomníku toto náměstí možná tvořilo podobný urbanistický oříšek, jak navázat na starou znojemskou zástavbu za hradbami a prostorem před nimi. Nyní se tato hranice posunula právě k prostoru nešťastného Kauflandu, kde vznikl urbanistický paskvil. Třeba by nový pomník pomohl vyřešit bezútěšnost tohoto místa. Ale nedělám si příliš iluzí. Tak velkorysá, jako byla doba rakouského mocnářství ta naše zřejmě nebude.
František Střecha

Formát pro tisk