Eurica se chystá na cesty

Lis 11th, 2014 | By | Category: Kultura a pozvánky, Volný čas, zábava

 

eurika se chystá2

Už koncem prázdnin se sešly stovky přátel a sympatizantů mořeplavce Rudolfa Krautschneidera v Lupenici u příležitosti křtu oceánského voru Eurica. Pokřtila jej Nina Ingrišová – manželka zesnulého mořeplavce a hudebníka Eduarda Ingriše, který zemřel v roce 1991 v USA. Při křtu zazněla Ingrišova nejslavnější píseň „Teskně hučí Niagara“.

A to nebylo vše. Jako výraz úcty k památce Eduarda Ingriše byla odkryta tabulka s názvem „Náměstí Eduarda Ingriše“. Kromě Čechů a Slováků tu nechyběli ani hosté z Polska, kteří přivezli čerstvé ryby od Baltského moře. Za zvuku kytary a houslí se slavnost protáhla na dva dny.

 

Už za necelý měsíc totiž vypluje Rudolf Krautschneider na svém voru z jižní Evropy ke břehům severní Ameriky. Dále má v úmyslu pokračovat podél Ameriky na sever Golfským proudem a potom se stočit k východu na Azorské ostrovy. Předpokládaná délka plavby voru Eurica je 5-7 měsíců.

„Padesát let pracuji jako dřevorubec a kácím převážně smrky. Celou tu dobu nosím v hlavě plán, že si jednou postavím ze smrků vor a obepluji na něm Atlantik. Léta sbírám informace o vorech, které pluly nejenom po řekách ale i po mořích“, vzpomíná Krautschneider. V zimě roku 2012 všechny získané informace a zkušenosti zkompletoval, nakreslil projekt voru a zároveň začal kácet smrky na jeho stavbu. Přátelé mu je pomohli oškrabat a na jaře 2013 z nich v hale v Semaníně sestavil vor. Celé dílo  bylo následně převezeno do Lupenice (vesnička mezi Vamberkem a Rychnovem nad Kněžnou). Na konci zimy 2014 postavil za pomoci sousedů hlavní stěžen voru, celá vesnice z toho měla radost.

Znojmákům, těm starším, jistě nemusíme  připomínat kdo to je Rudolf Krautschneider.

Loni oslavil svou sedmdesátku. Je to stále velmi činorodý muž, který si plní své sny.

„Narodil se ve Vídni a po válce se s matkou přestěhoval do Znojma. V 16 letech poprvé uviděl moře, které se mu stalo osudným. Plavit se na cizích lodích jej však nebavilo. Lodě začal stavět sám a svérázně se zapsal do historie námořního jachtingu. S první lodí Vela doplul v roce 1976 na Shetlandy. O tři roky později s novou jachtou Polka na Špicberky a v létech 1981 – 1983 na Falklandy. Další lodí byla Polárka, na které absolvoval spolu se dvěma kamarády plavbu kolem Antarktidy. Zatím poslední a jeho největší lodí je replika Magalhaesovy  Victorie,  pevná dřevěná plachetnice typu „karaka“ z počátku 16.  století. Jednou již obeplula svět a jak Ruda říká, její plavba kolem světa nikdy neskončí!,“ zjistíte, když navštívíte jeho webové stránky.

“Lidé se mě často ptají, kde na to beru. Nepiju, nekouřím a to již samo o sobě umožní jednou za deset let cestu kolem světa. A řekněte sami, jíte, když máte hlad? V křesílku u televize, kdy se cpete tím, co lednička dala…?”, říká  cestovatel.

V životě vystřídal mnoho zaměstnání a profesí. Živil se jako dřevorubec, pracoval v dolech. Vzdělaní ukončil v sedmé třídě, přesto napsal desítku knih a natočil několik filmů. Některá jeho díla byla přeložena do polštiny, němčiny a angličtiny. Od roku 1994 začal vozit na „suché“ plavby lidi, kteří chtěli odvyknout závislosti na drogách. Zapojil se také do budování dětských domovů rodinného typu. Děti o prázdninách bere na plavby a jejich šťastný úsměv považuje za svůj největší životní úspěch. Pochází ze země bez moře a přesto se stal mořeplaveckou legendou.

Co si takový ořeplavec bere do cestovního kufříku, jak se tráví vánoce na lodi, co všechno se tu vaří? Také vás to zajímá. Odpovědi na tyto otázky opět hledejte v některém příštích čísel ZT.

 

 

Tags:

Comments are closed.