Gólman Vlastimil Hrubý: Být za hvězdu mě nikdy nelákalo

Čvn 11th, 2018 | By | Category: Sportovní zprávy, Zpravodajství

Pochází z Miroslavi a k fotbalu ho přivedl jeho otec, sám také fotbalový gólman. Opora Jablonce, který má díky třetímu místu v domácí nejvyšší soutěži jistou účast v základní skupině Evropské ligy, brankář Vlastimil Hrubý, málem před lety s vrcholovým fotbalem skončil. U mládeže brněnské Zbrojovky tehdy nerozhodovaly ani tak schopnosti jako spíše sponzorské příspěvky rodičů, a tak nadějný mladík putoval po hostováních, až se vrátil na Znojemsko a měl štěstí, že v 1.SC právě odstartovala nejúspěšnější éra znojemského fotbalu. Z MSFL se po třech letech postoupilo do druhé ligy a z druhé ligy po dalších třech letech do nejvyšší soutěže. A Vlastimil Hrubý byl základním kamenem tohoto úspěšného týmu. Takovým, že si ho všiml i boss jabloneckého fotbalu Miroslav Pelta, který v té době tvořil hvězdný kádr pro evropské poháry přezdívaný po vzoru Realu Madrid Galácticos. Tento projekt tak docela nevyšel, s Jabloncem ale přesto Vlastimil Hrubý absolvoval napínavé bitvy v pohárových předkolech. V paměti zůstává zejména dvojzápas proti Ajaxu Amsterdam, který v neprospěch Severočechů rozhodla jedna neproměněná penalta. A na podzim Vlastimila Hrubého bude čekat porce šesti evropských pohárových duelů. Nejen o tom jsme s jabloneckým brankářem hovořili při jeho návštěvě v rodné Miroslavi.

Patříte k trojici nejúspěšnějších brankářů v lize podle vychytaných nul. Za jeden tým jich máte dokonce nejvíc. Jak se to poslouchá?

Dobře, ale já se na ty statistiky nedívám. Důležitý je týmový úspěch a já jsem strašně rád, že jsme se dokázali kvalifikovat přímo do Evropské ligy.

Byly v Jablonci velké oslavy?

To víte, že něco bylo a bylo to docela bujaré.

Na podzim to s vámi až tak dobře nevypadalo, ale na jaře jste byli suverénně nejúspěšnějším týmem ligy. Co se v zimě změnilo?

Těžko říct… Přišel nový trenér, který zavedl nový řád. Je navíc takový impulzivní a nemá rád, když někdo něco vypustí. Nám se povedl začátek jara a pak jsme se vezli na vítězné vlně.

Byla problémem jabloneckých Galácticos z před čtyř let právě třeba chybějící přísnost trenéra?

To bych ani neřekl. My jsme vlastně tenkrát skončili taky třetí, ale tehdy měla Plzeň mimořádný rok. My jsme v tom ročníku měli dokonce o osm bodů víc než teď, což by letos stačilo na druhou příčku. Určitě to nebylo o trenérovi. My jsme měli také dobré výsledky, ale Plzeň a Sparta je měly ještě lepší.

Kdy jste se dozvěděli, že třetí místo bude letos znamenat přímou účast v evropských pohárech?

To bylo poměrně jednoduché. Prohráli jsme finále poháru a bylo jasné, že Slavia bude na předních příčkách, takže skupina připadla na třetí místo a my jsme se pak zaměřili na konec sezóny a po poháru se nám povedlo vyhrát ta zbývající tři kola a vyšla nám varianta B.

Když jste před čtyřmi lety do Jablonce odcházel, myslel jste, že ty evropské poháry budete hrát častěji vzhledem k tehdejšímu hvězdnému kádru, nebo vám stačilo, že zůstanete v nejvyšší soutěži?

Samozřejmě, když jsem tam přicházel, byl tam nějaký plán v horizontu tří let. My jsme to splnili hned první rok, ale pak nám nedopadla kvalifikace v předkolech. Přitom jsme měli kvalitní výkony. Porazili jsme Kodaň a s Ajaxem Amsterdam jsme hráli dva vyrovnané zápasy a v podstatě rozhodlo jen to, že oni penaltu proměnili a my ne. Samozřejmě ten tým měl vyšší ambice, než byly ve Znojmě. Velkým snem byla účast v základní skupině evropských poháru, což se Jablonci před tím nikdy nepodařilo až teď a jsou tam za to všichni rádi a my taky.

Jaký byl rozdíl mezi Znojmem a Jabloncem pro vás osobně?

Byl to velký rozdíl, obrovský skok. Já jsem tu kariéru prožil trošku jinak než většina prvoligových hráčů. Prošel jsem si nejdřív ty nižší soutěže a pak jsem se dostal do ambiciózního klubu, kde jsou ten tlak i další věci okolo o hodně větší. Postupně jsem si na to zvykal a jsem rád, že mohu teď být součástí toho úspěchu, který jsme dokázali.

Sledoval jste obrovské kiksy brankáře Cariuse ve finále Ligy mistrů a co jim říkáte?

Bohužel, to je fotbal. Hráči jsou lidé, nejsou to stroje. Nejhorší je to, že to bylo v takovém důležitém zápase. Ten třetí gól bych mu ani tak nevyčítal, to se stane, ale ten první byl opravdu hrozný.

Dostal vy jste nějaký gól, který si vyčítáte?

Když jsem začínal v Jablonci, hráli jsme druhé kolo v Plzni a tam jsem si dal vlastní gól po centru, takže asi ten. Ale samozřejmě těch špatných gólů bylo víc. Vždycky to naštve, ale já jsem člověk, který to dokáže hodit za hlavu. To jinak nejde nebo by se z toho člověk zbláznil. Záleží, za jakého stavu se ta chyba stane. Vždy si přejete, aby vám pomohli spoluhráči a otočili to nebo aby byl výsledek nějakým způsobem dobrý. Po zápase už o tom nerad mluvím. Přeberu si to v hlavě sám. Jeden, dva dny se trápím, ale pak už na to zapomenu a dívám se dopředu.

To už je asi úděl brankářů, že na jejich chyby je daleko víc vidět než na ty u ostatních hráčů. Jak se s tím smiřujete?

To je jasné. Když gólman udělá chybu, je to z devadesáti procent vždy gól. Když udělá chybu útočník, jsou za ním další hráči i za záložníky i za obránci jsem ještě já. Ale u gólmana je to strašně vidět. Na druhou stranu, když útočník nedá do prázdné branky gól, je to pro mne stejná chyba jako když gólman špatný gól pustí.

Na druhou stranu dobré výkony gólmana jsou zase víc vidět než třeba obránce nebo defenzívního záložníka…

Asi ano, ale já takové chválení nemám rád. Ono se to pak vždy obrátí. Já mám rád, když se o mne moc neví a mohu pomoci klukům, abychom to dotáhli do vítězného konce. Být za hvězdu mě nikdy moc nelákalo. Mám rád svůj klid. Ať mě nikdo nechválí, nikdo mi nenadává a když se něco povede, jedeme dál.

 

Celý rozhovor najdete v tištěné podobě Znojemského týdne a na: https://www.alza.cz/media/znojemsky-tyden-d2172728.htm?o=1

Comments are closed.