Ivo Šmoldas jako nezapomenutelný humorista a šprýmař byl hostem ve znojemském Harvartu

Bře 12th, 2018 | By | Category: Regionální zprávy, Zpravodajství

Slovní ekvilibristika, jiskřivý humor, vtipné postřehy, originální hlas, notná dávka sebeironie a ještě něco nedefinovatelného dělá z Ivo Šmoldase přitažlivého vypravěče na kterého diváci jen tak nezapomínají. Jednu takovou talkshow si tento svižný dvaašedesátník střihnul ve čtvrtek ve znojemském klubu Harvart Soukromé vysoké školy ekonomické. V první části večera bavil povídáním o svém pěveckém vystoupení při udělování cen Česká hlava, aniž kdy uměl zpívat. Ve druhé polovině odpovídal na dotazy z publika. Při této příležitosti jsme mu i my položili šest otázek, další dvě jsou od návštěvníků. Jak si s nimi poradil, se dočtete v následujícím rozhovoru. Zpovídaný je nejen moderátorem a bavičem, ale i publicistou, básníkem a scenáristou. Ve svém profesním životě byl i redaktorem, překladatelem a nakladatelem.

Jste častým hostem televizních pořadů. Vzpomenete si, kdy Vás tam pozvali poprvé?

Téměř před dvaceti lety do tehdy navýsost populární taklshow Haliny Pawlowské Banánové rybičky. S Halinou se známe už od časů pubertálních, neboť jsme oba navštěvovali jistý pražský literární kroužek. Pozvání do Rybiček přišlo jako blesk z čistého nebe. Bylo mi jasné, že Halině některý z hostů asi umřel a ona potřebuje rychle náhradu. Přece se nebudu znemožňovat před národem, usoudil jsem a hodil to na někoho jiného. Podruhé na mě šli od lesa – začali tím, kolik za to bude. Tehdy ještě televize dávaly peníze, dnes už je to téměř přešlo. Když jsem si spočítal, že za onu sumu bych musel sedět nad překladem čtrnáct dnů, ne-li déle, usoudil jsem, že tam musím jít, abych neměl pocit, že okrádám rodinu. Jaksi jsem tehdy pozapomněl na to, co mi naši říkali v dětství, když jsem se pitvořil: Nedělej to, nebo ti to zůstane. Tak jsem to holt udělal a už mi to zůstalo.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

V útlém věku toužil jsem po povolání dobrodružném, vyžadujícím odvahu, ne-li přímo chrabrost a neohroženost. Chtěl jsem se tudíž stát učitelem. Sotva jsem však přetrpěl jedinou hodinu pedagogické praxe, nezbylo mi než uznat, že tolik odvahy v sobě zase nemám, a uchýlil jsem se jinam. Proti kantorovi je i horolezec domácí puťka.

Kolik je vám let a projevuje se na vás znamení zvěrokruhu?

V dětství mi lezli na nervy dědci, kteří na otázku, kolik jim je, nikdy nekápli božskou a místo toho uváděli ročník narození. Teď už chápu, proč to dělali, ročník se nemění, kdežto věk je každý rok jiný a kdo si to má pamatovat. Takže já jsem ročník 1955. Co se znamení týče, jsem Lev. Zvíře je to sympatické, neb valnou část života prospí. V tom se mu hledím vyrovnat.

Pokračování rozhovoru najdete v 11. čísle tištěné podoby Znojemského týdne, který je k dostání na novinových stáncích.

 

Comments are closed.