K. O. soupeřům: Boxeři mají dvě zlata

Lis 30th, 2015 | By | Category: Sportovní zprávy

 

K. O.

Pokud někdo bral sobotní finále boxerského mistrovství České republiky ve znojemské hale jen jako jakýsi předkrm večernímu boji o titul světového šampiona mezi Kličkem a Furym, musel být hodně zklamaný. Ten amatérský předkrm byl totiž notně bohatší a chutnější než nudný profesionální hlavní chod. A postarali se o to hlavně znojemští kuchaři, totiž boxeři.

Zaplněná hala ve Znojmě viděla po dvou dnech vyřazovacích bojů velkolepé sobotní finále. Do něj postoupili tři znojemští borci a všechny jejich zápasy patřily k vrcholům večera. I díky bouřlivému publiku se domácí boxeři vybičovali k vrcholným výkonům a Hamo Aperjan i Vasil Ducar si nakonec mohli pověsit na krk zlaté medaile. Třetímu do party, Tomáši Bezvodovi, chyběl kousíček, a tak se musel spokojit „jen“ se stříbrem. Bronz si pak odnesli také Dominik Musil, Vladimír Lengál a Miroslava Nováková. Ani jeden ze znojemských zástupců tak nezůstal bez medaile.

„Po sportovní stránce to dopadlo výborně. Máme medaili od každého borce, kterého jsme na mistrovství měli i od borkyně. Možná sám od sebe čekal trochu víc Vladimír Lengál, ale zabojoval, boxoval pěkně a ten verdikt rozhodčích mohl být klidně opačný. Krásně boxoval i Tomáš Bezvoda, na kterého nakonec titul nezbyl. Byl přesný jak chirurg, ale soupeř byl prostě o trochu silnější,“ hodnotil trenér znojemských boxerů Miroslav Jánský.

Třešničkou na dortu samozřejmě byla dvě znojemská vítězství. Od Hamo Aperjana se to trochu čekalo, naopak výkon Vasila Ducara byl velmi příjemným překvapením, protože jeho souboj byl vrcholem večera. „Vasil Ducar si jel za svým cílem a předvedl přesně to, co jsme potřebovali,“ dodal Jánský, který byl pochopitelně spokojený i s organizační stránkou. „Návštěvnost byla nad očekávání, atmosféra fantastická a uvedli jsme před publikem i nový klip Boxingu Řešeto Znojmo, který perfektně zazpíval slovenský raper Moloch,“ dodal Jánský.

Nejkrásnějším zápasem byl podle přítomných vítězný souboj Vasila Ducara, který po zápase neskrýval štěstí. „Bylo to výborné. Super hala, super fanoušci. Slyšel jsem je v průběhu boje a moc mi to pomohlo,“ konstatoval hrdina večera. Ten se předvedl už v semifinále v pátek, kdy svého soupeře nejprve poslal po pár desítkách sekund k zemi a sotva se ten otřepal a rozhodčí dal pokyn k opětovnému boji, zasadil mu Ducar okamžitě K. O. „On to také nebyl lehký soupeř, ale ten zápas mi vyšel. Jeden tvrdší úder dokáže často zvrátit celé utkání. Já jsem mu tam na začátku nasypal kombinaci a viděl jsem, že je trochu otřesený, tak jsem to zkusil hned na knockout a ono to vyšlo. Ve finále byl protivník extrémně nebezpečný, ale víceméně jsem si vše pokryl, pouze ve druhém kole jsem něco schytal, ale žádný úder nebyl úplně čistý. Ve třetím kole jsem jel na hranici fyzických možností a myslím, že jsem tam dal ten potřebný kousek navíc, kterým je srdce. Titul mě těší o to víc, že jsem ho získal doma, kam mohla přijít rodina i spousta známých, která by třeba na druhý konec republiky nemohla. Je to super pocit,“ usmíval se šťastný Ducar.

Podobně jako on se z mistrovského titulu radoval i Hamo Aperjan. Také on knockoutoval svého soupeře v semifinále a ve finále předvedl krásný box, kdy byl o pověstný kousíček lepší než jeho soupeř Pavel Mozga, se kterým často v první lize nastupovali za výběr Jihomoravského kraje. Tentokrát se sešli v jedné váhové kategorii jako soupeři a předvedli parádní boj. „V semifinále jsem dostal za soupeře spíše začátečníka, ale finále s Pavlem to už bylo o něčem jiném. Je to zkušený boxer. Myslím, že to bylo pro diváky pěkné šou. A vytvořili nám krásnou atmosféru. Hlavně bych chtěl moc poděkovat Mirkovi Jánskému i trenéru Savovovi, Davidu V Vejtasovi a samozřejmě všem v publiku, kteří nás povzbuzovali,“ zdůraznil Aperjan, který vybojoval už třetí titul republikového šampiona.

Tomáš Bezvoda oproti němu zůstal pověstný krůček pod vrcholem, ale divákům předvedl tři krásné zápasy, které byly všechny ozdobou šampionátu. On sám si nejvíc cení semifinálové výhry nad Králem. „Těžko mohu hodnotit svoje zápasy, ale největší radost mi udělal boj s Vítkem Králem, kterému jsem vrátil předchozí porážku. Ten zápas mi, myslím, sedl nejvíc. Ve finále mi pak chyběl lepší závěr. Od půlky třetího kola už to nebylo ono. Ne že bych odešel fyzicky, ale spíše psychicky. Soupeř mě přetlačil a já jsem už nevěděl, jak na něj. Párkrát jsem mu zahulil, ale nedokázal jsem to dotáhnout do konce, abych ho sundal nebo zastavil. Soupeř mě překvapil, myslel jsem si že to půjde lépe. Obhajoval jsem titul, takže jsem z druhého místa na domácí půdě trochu zklamaný. Ale takový je box. Jednou je to tak, jindy jinak. Vyhraje ten lepší a dnes to tak asi bylo,“ popisoval Tomáš Bezvoda, který stejně jako ostatní znojemští boxeři ocenil domácí publikum. „Bylo to super. Jsem rád, že se našemu trenérovi Mirku Jánskému povedlo po deseti letech vrátit sem mistrovství a myslím, že si to užívali i diváci,“ dodal Bezvoda.

Poněkud smutní byli další dva znojemští borci. Dominik Musil postoupil do semifinále, ale tam na svého soupeře nestačil, a tak sledoval finálové boje jen v roli diváka. „Mrzí mě to hodně. Co na to říci. Byl jsem v semifinále hodně unavený. První kolo jsem dělal to, co jsem chtěl a co jsme s trenérem Jánským naplánovali, ale pak jsem přistoupil na taktiku soupeře a on mne utahal. Odešel jsem úplně fyzicky. Soupeř je momentálně česká špička. Měl sice slabší úder, to bych mu jediné jako jeho trenér vytkl, ale po fyzické stránce to byla mašina. Pořád pracoval a úplně mě přejel. Ale jsem spokojený i s bronzem. Často je horší prohrát ve finále než v semifinále. Jen mě mrzí, že jsem si neužil finálový galavečer v ringu,“ uvedl Musil.

Zklamaný byl i Vladimír Lengál, kterého příliš netěšila ani bronzová medaile. Do semifinále se totiž dostal bez boje a v něm svému soupeři podlehl, i když tři z pěti rozhodčích ho označili jako vítěze. Ale v boxu nakonec rozhodují jen tři hlasy sudích, které vybere počítač a Lengál měl tu smůlu, že vybral zrovna ty dva, kteří mu přisoudili prohru. „V domácím prostředí to mrzí hodně. Těšil jsem se na finále, ale byl jsem hrozně nervózní a asi přemotivovaný. Poslední dva dny před mistrovství jsem se necítil vůbec dobře. Navíc jsem se dva měsíce staral o organizační záležitosti, takže jsem asi nebyl úplně soustředěný. Nebylo to prostě ono. Možná se na tom podepsalo i to, že mě všichni kolem už už viděli ve finále, a asi mě to trochu rozhodilo,“ konstatoval Lengál.

I tak domácí šampionát skončil pro znojemské borce velkým úspěchem. Vedle dvou zlatých a celkově šesti medailí si odnesli i pohár hejtmana pro nejúspěšnější tým.

Tags:

Comments are closed.