Karel Sumbal byl legendou znojemské cyklistiky, ale i hudby

Další smutnou zprávou po všech odchodech posledních týdnů byla ta o úmrtí Karla Sumbala, který odešel z tohoto světa ve věku osmdesáti let. Profesí byl pedagog a hudebník, ale ještě větší známost získal jako cyklista. Těch dobrých mělo Znojmo ve své sportovní historii hodně, ale dá se říct, že žádný nebyl tak komplexní jako právě Karel Sumbal, který si vydobyl respekt nejen jako závodník, ale také jako trenér, funkcionář i organizátor.
Karel Sumbal se narodil v roce 1940 a závodní cyklistice se začal věnovat ve svých patnácti letech. „Na kole jsem jezdil od útlého věku, ale pěkné kolo jsem si pořídil až v 16 letech v roce 1956. Vydělal jsem si na něj brigádou u silnic a za technického přispění spolužáka Vladimíra Hrba, který v té době závodil, jsme z nakoupených součástek kolo smontovali. Pak se to postupně vylepšovalo, až z toho byl slušný závodní stroj – Favorit na galuskách se čtyřkolečkem a dvojpřevodníkem, což bylo v té době maximum, co se dalo sehnat,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů pro Znojemský týden Karel Sumbal, který to dotáhl i do olomoucké Dukly, v jejímž dresu se blýskl třeba vítězstvím ve vrchařské prémii na Pustevny v etapovém závodě Československo-polské družby.
Karel Sumbal byl nejen výborným cyklistou, ale i zdatným organizátorem. Ti starší si jistě pamatují ze sedmdesátých let závod Okolo Vranovské přehrady, kam se sjížděla celá naše špička, protože byl poslední nominační akcí před tehdy nesmírně populárním Závodem míru. Na naše nejlepší reprezentanty se mohli v té době díky Sumbalovi těšit také diváci kolem trati na Mikulovicku, kde založil závod Mikulovické okruhy. A jeden ročník v konkurenci těch nejlepších cyklistů z Moravy sám vyhrál, když se mu povedlo ve druhém okruhu odjet pelotonu a svůj únik dotáhl až do konce.
Vedle cyklistiky se v té době věnoval i hudbě. A i tuto profesi zvládal bravurně, vždyť hru na klarinet absolvoval na prestižní Janáčkově akademii múzických umění, kam měli přístup jen ti opravdu nejlepší muzikanti. Dlouhá léta se pak věnoval hudební výchově dětí v Lidové škole umění i na několika školách znojemského okresu. Protože mu politická vrchnost v té době příliš nepřála, byly to většinou venkovské školy, třeba v Blížkovicích nebo v Jevišovicích. Přes denodenní dojíždění se ale věnoval také výchově cyklistické mládeže.
„Karla už jsem zažil spíše jako trenéra než závodníka. Připravoval mě třeba na mistrovství republiky, poctivě vedle mne jezdil na skútru. Skutečně jsem si tehdy jako dorostenec nominaci vybojoval, ale pozvánku na šampionát jsem nedostal. Karel to nevzdal, a tak jsme tam jeli, pořadatelům ukázal dokumenty, že jsem splnil nominační kritéria, já dostal startovní číslo a šel jsem na start. Protože by ale nezbylo místo na závodníka ze střediska vrcholového sportu, organizátoři za mnou přišli přímo na start a číslo mi zase sebrali. Tato nespravedlnost Karla tak naštvala, že s trénováním skončil a já se závoděním zakrátko taky,“ vzpomíná na smutný závěr trenérské kariéry Karla Sumbala jeho poslední svěřenec Pavel Homolka.
Karel Sumbal se pak po několikaleté odmlce k cyklistice vrátil jako účastník veteránských kategorií, kde sklízel řadu úspěchů. A vedle toho znovu organizoval cyklistické závody. Stál u zrodu dnešního Cyklomaratonu Evropa, hodonických Masters a povedl se mu i majstrštyk, když v roce 1999 přivedl do Znojma peloton Závodu míru k úvodní etapě, zde měla start i cíl. Pestrobarevnému hadu cyklistů nejznámějšího amatérského etapového závodu pak připravil trasu, která vedla ze Znojma do Moravského Krumlova, Dukovan, Jaroměřic nad Rokytnou, kde byla rychlostní prémie, přes Moravské Budějovice, Jemnici a dále přes Dešov, Zálesí, Lesnou zpět do Znojma. V samotném městě se jely ještě tři okruhy a cíl byl u bývalé spořitelny na Masarykově náměstí. Díky Karlu Sumbalovi tehdy mohlo Znojmo vidět nejen aktivní závodníky, ale i legendy české cyklistiky, jako byl Jan Veselý, Jan Smolík nebo Pavel Doležel.
V posledních letech už kvůli nemoci musel na své milované kolo zapomenout, ale mohl se alespoň těšit z úspěchů svého syna a snachy, kteří se v zámoří úspěšně věnují triatlonu.
Znojemský sport i hudba ztratily v Karlu Sumbalovi velkou osobnost, bohužel rozloučení s ním muselo kvůli protikoronavirovým opatřením proběhnout jen v úzkém kruhu, a tak se za všechny loučíme alespoň touto vzpomínkou.