Nejmladší z rodu Vajčnerů je vyznavačem naturálních vín

Bře 23rd, 2020 | By | Category: Regionální zprávy, Rozhovory, Zpravodajství

To příjmení nemůže neznat nikdo, kdo by neměl rád víno. Dědeček byl jedním z těch, kteří po válce pomáhali na Znojemsku obnovovat vinařství těžce zasažené druhou světovou válkou i následujícím odsunem německých vinařů. Tatínek je dlouhá léta ředitelem zřejmě nejznámějšího vinařského podniku u nás, Znovínu Znojmo. Nejmladší z dynastie Vajčnerů, Martin, jde svou vlastní cestou a stal se vášnivým propagátorem naturálních vín, která sám s úspěchem vytváří od a až do zet.

Vinařství je vaší rodinnou tradicí, jak to u vás bylo v dětství?
Od malička jsem se v tom pohyboval. Z taťkovy strany naše rodina pochází ze Slovácka, ze Strážnice, kde několik generací vinařilo a z mamčiny strany bylo zase několik generací bednářů z Velkých Pavlovic, kteří vyráběli sudy na víno. U mě už to pak bylo tak nějak jasné, čemu bych se mohl věnovat. Už od malička jsem chodil s taťkou nebo s dědou do vinohradu. Tím jsem tak nějak začínal. Pak mě začal děda brávat i do sklepa, ale to jsem ještě pořád moc nemohl popíjet. Takže jsem viděl jenom tu práci a přiznám se, že mě to moc nebavilo. Samozřejmě jsem ve vinohradu pomáhal, ale když člověk nemůže posoudit ty výsledky, to, o čem to všechno je, není to ono. Pak jsem šel na vinařskou školu, tam už jsme se začali věnovat i těm degustacím, měl už jsem konečně těch osmnáct roků a mohl jsem ochutnat i plody té práce a čím dál víc mě to začínalo bavit a začal jsem se tomu věnovat i profesně.

Na rozdíl od otce, který je manažerem velkého vinařského podniku, jste zvolil opačnou cestu. Ve svém vlastním vinařství. Proč?
Já se nebojím pracovat rukama, naopak mi celkem vyhovuje, když mohu dělat i něco fyzicky. Já za sebou rád vidím výsledek té konkrétní práce na čerstvém vzduchu ve vinohradu nebo pak ve sklepě. Je to něco jiného než ta práce v kanceláři.

Byl jste také u zrodu firmy Navajn, která nabízela turistům ve Znojmě zajímavý program spojený s vínem…
S kamarádem Františkem Nahodilem jsme začali dělat prohlídky městem Znojmem. Průvodce vykládal při jednotlivých zastávkách o historii a my jsme zase vykládali návštěvníkům o víně, které jsme popíjeli. Měli jsme vína od různých firem na Znojemsku, abychom u návštěvníků dostali do povědomí co nejvíc vinařů z regionu. Každý si tam mohl na těch prohlídkách najít své. Většinou to bylo tak, že ženy šly více za tou historií a muži za tím vínem. Fungovalo to dobře, takže jsme to rozšířili o různé pikniky v Podyjí, kombinovali jsme to i s hudbou a snažili se přidávat pořád něco nového. Až z toho vznikl vinařský turistický program na celý rok.

Přestože tato aktivita fungovala, vy jste ji opustil. Proč?
V Hodonicích mám po dědovi velký sklep, takže jsem začal vyrábět takové menší šarže vín, které jsme začali těm lidem vedle produktů dalších vinařů taky nabízet. A protože máme s Františkem rádi naturální vína, to znamená taková, která jsou z hroznů pěstovaných v biorežimu a s minimem vstupů ve sklepě, postupně jsme jich nabízeli víc a víc. A u těch naturálních vín v podstatě nejde někde skoupit hrozny a pak ta vína vyrábět. Musíte mít vlastní vinohrad a s tím je tolik práce, tolik času, který tomu musíte věnovat, že se to dostalo do takové fáze, kdy už to nebylo možné skloubit s vinařskou turistikou a hlavním zaměstnáním, které jsme každý měli. Nakonec jsme se domluvili, že si František nechá tu vinařskou turistiku a já výrobu vína. Takže já mám vlastní vinohrady, jak  …..

Pokračování rozhovoru najdete ve 13. čísle Znojemského týdne, který je k dostání na novinových stáncích a v jeho internetové podobě na www.alza.cz, v sekci média a zábava, časopisy, noviny regionální.

            

Comments are closed.