O pohřbívání pod stromy a přírodním pohřebnictví se Znojmačkou Blankou Dobešovou

Lis 13th, 2017 | By | Category: Regionální zprávy, Rozhovory, Zpravodajství

Na vzniku prvního českého přírodního hřbitova se podílela Blanka Dobešová (na snímku uprostřed), která je rodačkou ze Znojma Hradiště. Najdete jej v Praze Ďáblicích, jmenuje se Les vzpomínek a ukládá se v něm popel zemřelých ke kořenům stromů. Mladá žena se k tomuto způsobu pohřbívání dostala přes svoji diplomovou práci jako studentka environmentalistiky brněnské Masarykovy univerzity. V jednom anglickém časopise ji zaujala ekologická rakev, a když pátrala dál, zjistila, že v této zemi existuje celé hnutí přírodního pohřebnictví s přírodními hřbitovy. Její práce nazvaná „Až umřu, zasaďte na mě jabloň“ oslovila Správu pražských hřbitovů, která jí a její spolužačce nabídla pro tyto účely po desetiletí neupravovanou část Ďáblického hřbitova.

Téma nanejvýš zajímavé a v měsíci listopadu i aktuální nás zaujalo natolik, že jsme Blanku Dobešovou, která stále navštěvuje své rodiče v rodném městě, pozvali k rozhovoru.

Můžete popsat, jak takový přírodní hřbitov vypadá?

Les vzpomínek je vlastně takový polodivoký lesopark s různými druhy stromů. Rostou tam hlavně javory a lípy, které celý prostor lemují, ale máme tam také ptačí třešně či pár tisů a dubů. U těchto stromů pozůstalí vybírají místa pro své zemřelé. V Lese vzpomínek nemáme žádné náhrobky, na stromech jsou jen drobné dřevěné destičky se jmény zesnulých. V přírodním hřbitově vytváříme prostor, který je citlivý nejen k pozůstalým, ale také k přírodě, což se projevuje třeba tím, že jsou zde zakázané umělé květiny. Na druhou stranu si tu ale pozůstalí mohou květiny zasadit a máme tu také včelí úly.

Doprovázíte pohřbívání i obřadem nebo jde jen o tichou vzpomínku shromážděných pozůstalých?

Rozloučení vždy vymýšlíme s pozůstalými podle jejich přání a potřeb. Někdy jsou rozloučení komorní, kdy nejbližší lidé zemřelého uloží popel ke stromu, a pak vzpomínají při zapalování svíček. Ale míváme i velké obřady, kam přijde třeba 150 lidí – při nich hraje živá hudba, lidé nahlas sdílí své vzpomínky nebo píší vzkazy zemřelému, které věšíme na stromy či je pozůstalí vkládají do jamky s popelem. Někdy si pozůstalí při rozloučení udělají v Lese i piknik, nebo si přinesou víno a připijí si na život zemřelého.

 To jsou velmi osobní rozloučení se zesnulými …

Máte pravdu. Když se obřady konají v přírodě pod korunami stromů, lidé jsou uvolněnější a nebojí se zapojit se do rozloučení. V tom jim pomáhá i Skořápka – kamenné umělecké dílo s vodní hladinou, na kterou pozůstalí pokládají svíčky. Obvykle zapálí svíčku a řeknou nějakou vzpomínku. Není tak nutné, aby smuteční řeč pronesl řečník, který zemřelého nikdy ani neviděl, ale o jeho životě mluví ti, kteří jej znali nejlépe.

Pokračování rozhovoru najdete ve 46. čísle tištěné podoby Znojemského týdne, který je k dostání na novinových stáncích.

Foto nahoře – Trojice mladých žen která založila přírodní hřbitov Praze – Blanka Dobešová je uprostřed.

Foto dole – urna z rozložitelného materiálu (papír, dřevo).

Cedulka na stromě místo náhrobního kamena.

Skořápka – malá vodní nádrž pro zapalování svíček za zesnulého. 

Dušičková slavnost v Lese vzpomínek.

 

 

Comments are closed.