Před sto lety se odehrál prolog 1. světové války (1. díl)

Čvc 10th, 2014 | By | Category: Z historie

před sto lety„Tak nám zabili Ferdinanda.“ Jen málokdo by neznal tato slova, kterými začínají proslavené Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Tato kniha je pohříchu hlavním zdrojem většiny Čechů o konfliktu, který jsme dnes zvyklí nazývat první světovou válkou, které ale její přímý aktéři a současníci říkali velká válka. Podnětem k ní bylo zabití následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este srbskými spiklenci. Od tohoto atentátu, který stál na počátku posledního válečného konfliktu, kterého se v masové míře účastnili také Češi a Moravané, uplynulo v sobotu sto let.

Co bylo důvodem tohoto činu, který stál na počátku válečného běsnění, smrti milionů lidí na frontě a utrpení stamilionů v zázemí? Paradoxně to byla tolerance Habsburků ke specifikům různých národností monarchie a snaha o jejich rozvoj. V souvislosti s vraždou následníka trůnu představiteli jedné z mnoha slovanských národností Rakousko-Uherska je to protimluv jen zdánlivý. Atentátníci byli bosenští Srbové, kteří se na svůj čin připravovali v Srbsku, jehož tajné služby je také vybavily zbraněmi. V pozadí atentátu stála myšlenka velkého Srbska, o jehož obnově snila řada srbských nacionalistů od té doby, co se začala hroutit Osmanská říše. A právě politika Habsburků v Bosně a Hercegovině, kde pod správou rakouských úřadů stoupala životní úroveň a byly rychle zaváděny vymoženosti tehdejší doby jako železnice či telegraf, ideu velkého srbského státu podkopávala. Ukazovalo se totiž, že „Bosňákům“ se v Rakousko-Uhersku žije lépe než Srbům v Srbsku, a to byla pro sjednocení jižních Slovanů pod srbskou taktovkou velká překážka. Jaká vůbec tehdy byla na Balkáně situace?

Po staletích turecké nadvlády přestala být v  19. století Osmanská říše hegemonem v tomto prostoru. Několik srbských povstání v první polovině 19, století vedlo nejprve k vytvoření autonomního Srbska v rámci Osmanské říše, v roce 1867 se pak osamostatnilo zcela. U moci se střídali až do roku 1903, kdy byla první z nich vyvražděna dvě královské dynastie – Obrenovićů a Karadjodjevićů. Osamostatnění Srbska ale problémy jeho obyvatel nevyřešilo. Země byla zaostalá zejména v porovnání se sousedním Uherskem.

Poněkud odlišný vývoj byl v Bosně a Hercegovině, oblastech patřících kdysi ke středověkému Srbsku, kde ale muslimská asimilace proběhla v daleko větší míře než v samotném Srbsku. Bosna a Hercegovina byly v roce 1878 přiděleny mezinárodní úmluvou pod správu Rakousko – Uherska, byť formálně zůstaly součástí Osmanské říše. Teprve roku 1908 Rakousko – Uhersko Bosnu anektovalo fakticky i formálně, proti čemuž Srbsko, které si na ni dělalo rovněž zálusk, vehementně protestovalo a hledalo oporu v Rusku a překvapivě také v Osmanské říši podporu pro vojenský zákrok. Rusko se v tuto chvíli ale ještě války zaleklo a Osmanská říše si byla vědoma své slabosti. Válka se ještě o pár let odložila.

Ani v roce 1914 se ještě srbská vláda necítila na to, aby s Rakousko – Uherskem vyvolala konflikt. Ale radikálnější příslušníci vojenských tajných služeb měli své plány. Snažili se atentátem vyprovokovat represe vůči slovanskému obyvatelstvu Bosny a podnítit tak povstání, které by vedlo k připojení této země k Srbsku. Za tím účelem překročili tři mladí mužové – Gavrilo Princip, Nedjelko Čabrinović a Trifun Grabež 1. června hraniční řeku Drinu. Původním cílem srbských atentátníků měl být rakouský místodržící v Bosně Oskar Potiorek, teď už byla ale hlavním cílem samotný následník trůnu František Ferdinand, který měl přijet do Sarajeva na velké vojenské manévry. Tak se i přes varování stalo. Habsburk chtěl svojí návštěvou Sarajeva dokázat, že si lidé v Bosně cení toho, že se jejich život v rakousko – uherském císařství mění k lepšímu a jsou loajálními občany mnohonárodnostního státu. Tuto demonstraci ale srbští atentátníci zhatili. Nejprve při jízdě kolony s následnickým párem explodovala bomba hozená Ćabrinovićem. Zraněno bylo na dvacet lidí, ale Františku Ferdinandovi ani jeho ženě Žofii se nic nestalo. Osudná se stala až další cesta, která následnický pár vedla ze sarajevské radnice do nemocnice za zraněnými z pumového útoku. Řidič měl ale špatné instrukce, vjel do jiné ulice a když byl na omyl upozorněn, začal couvat. Naneštěstí pro Ferdinanda a Žofii právě v místech, kde stál jeden z atentátníků Gavrilo Princip, který se už smiřoval s nezdarem celé akce. Princip začal střílet a jeho kulkami byl zabit nejen František Ferdinand, ale i jeho těhotná žena. Zemřeli dříve, než se mohli dozvědět, že rozlícení Bosňané odvetou uspořádali na Srby v Sarajevu pogrom. Na obranu pronásledovaných Srbů muselo zasáhnout vojsko.

Vražda následnického páru pak uvrhla Rakousko – Uhersko do smutku a následovalo horkých třicet dní, na jejichž konci bylo 28. července vyhlášení války Srbsku. Ale nezůstalo jen u něj. 3. srpna vyhlásilo Německo válku Francii a 4. srpna vypověděla Velká Británie válku Německu. O dva dny později vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku, 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora a následně vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. Války v Evropě využilo také Japonsko, které se postavilo po bok zemí Dohody a napadlo německá teritoria v Číně. Turecko se naopak přidalo k Německu a Rakousko – Uhersku. Z lokální záležitosti mezi Rakouskem a Srbskem tak vznikla Velká válka.

Comments are closed.