Sláva a pád pavlického fotbalu

Čvc 15th, 2014 | By | Category: Regionální zprávy, Sportovní zprávy

sláva a pád piglMohl to být velkorysý sportovní areál. Možná nejlepší na okrese. Projekt už byl hotový, problémy nebyly ani s financováním. Místo toho, aby ale v Pavlicích vzniklo fotbalové centrum se dvěma kvalitními travnatými hřišti a nadstandardním zázemím, je zde skládka. Velkorysé plány vzaly za své kvůli lidské závisti.

„Když to vidím, je mi smutno, opravdu smutno a chce se mi brečet. Tréninkové hřiště, které mne stálo nemalé prostředky, zaváží stavební sutí a pavlický fotbal, který se pral o postup do krajských soutěží, živoří a kdoví, jestli tady ještě vůbec bude. Já jsem hrával v Blížkovicích, kde tehdy trénoval můj otec. Byli tam lidé, kteří měli fotbal rádi a bavilo mě to tam, ale táhlo mě to domů. Tady se hrála čtvrtá třída a v kabinách byla odstřihnutá elektřina. Začínali jsme z bodu nula. Radši ani nebudu říkat, kolik peněz mě to stálo. To by se se mnou manželka asi rozvedla. Ale dělal jsem to, protože jsem pavlický patriot. Můj táta tady fotbal zakládal a pro mě to byla srdeční záležitost. Nehleděl jsem na čas, neměl jsem ani čas jet na dovolenou. V Pavlicích hrála jména jako Ota Kohoutek, Michal Sobota, Miroslav Steinhauser, kteří dělali vrcholový sport. V té době chodilo na fotbal sto až dvě stě lidí. V přípravce jsme měli pětadvacet lidí, vozili je sem rodiče z širokého okolí, protože si mysleli, že to tady děláme dobře. Hrával tady třeba i Vojtěch Čabala, dnes úspěšný běžec. Vedle přípravky jsme měli mladší žáky, béčko, áčko, fungovali i staří páni… Bohužel úspěch se neodpouští. Přišla závist a s ní zákeřné jednání. Dnes není vůbec nic, nemají ani hráče.“ říká Pavel Pigl, který stál za vzestupem fotbalu v Pavlicích.

Pro rozvoj fotbalového areálu ze svých peněz vykupoval potřebné pozemky, a když chtěl po obci výměnou jiné, řekli si o milionovou částku. To byla poslední kapka poháru, který přetekl. Pigl z pavlického fotbalu odešel a to znamenalo úpadek našeho nejpopulárnějšího sportu v obci. „Fotbal se nedá dělat jen tak, že přijdu na hřiště a hraji. Je potřeba i ta omáčka kolem. To znamená natáhnout kvalitní hráče, vytvořit zázemí, starat se o ně, pečovat o mládež. To všechno se tady x let vytvářelo a dostalo se to na určitou úroveň. Hráli jsme špičku okresu, Byli tady dobří hráči. Za všechny bych jmenoval třeba Pikolona. Úžasně ctižádostivý a po sportovní stránce nesmírně poctivý. Udělal si i trenérskou licenci, vedl tréninky a měly vysokou úroveň. Vynikající střelec. Po jedné sezoně u nás se dostal do kádru 1. SC Znojmo a z okresního přeboru skočil až do MSFL. Dnes trénuje ve Znojmě mládež. Bohužel, to, co se tady vybudovalo, je během tří let pryč a pokud se nenajde takový blázen, jako jsem byl já, tak tady asi fotbal skončí. A já tady žádného takového nevidím. Dělají to tady lidé, kteří to neuměli před mým příchodem a neumí to ani dnes,“ konstatuje Pavel Pigl.

Bohužel vedle poklesu sportovní úrovně vzaly za své i velkorysý projekt na dobudování areálu, který tak zůstal jen na papíře. „Projekt byl hotový. Počítalo se v něm se dvěma travnatými hřišti, novými kabinami, příjezdovými cestami a parkovištěm. Měla tady být restaurace, penzion, využitelné celoročně. Něco podobného, jako je dnes v Šatově. Byl tu nachystaný areál, který by nám záviděl celý kraj. Chtěl jsem pro Pavliceněco udělat, otec mě tak vychoval. Ale tady převládla typická záviost – když se někomu daří, proč mu neházet klacky pod nohy,“ říká se smutkem v hlase Pigl.

Fotbal v Pavlicích sleduje už jen z povzdálí. „Když jdu kolem se psem na procházku a podívám se tam, nestačím se divit a je mi smutno. Ale na druhou stranu mám zase čas na své záliby a na rodinu. Synové hrají hokej a fotbal ve Znojmě, angažuji se jinde,“ uzavírá Pavel Pigl kapitolu s nápisem pavlický fotbal, která má bohužel pro celou obec i region velmi nešťastný konec.

Tags: ,

Comments are closed.