T. Buršík: Lidé netuší, jaká zvěrstva se ve světě stále dějí

Čvc 18th, 2014 | By | Category: Rozhovory

Celou republikou otřáslo úmrtí čtyř českých vojáků v Afghánistánu. Tomáš Buršík je mužem, který prošel jako voják mnoha zahraničními misemi. Na svém kontě má válku v Iráku stejně jako několik nasazení na horkém Balkáně v těch nejkritičtějších letech. Jak se dívá on na smrt svých bývalých kolegů? Nejen o tom je náš rozhovor.

Prošel jste několika zahraničními misemi, mohl byste je přiblížit?
Jako voják Armády České republiky jsem se zúčastnil misí SFOR a KFOR na území bývalé Jugoslávie a operace Enduring Freedom (trvalá svoboda – pzn. red.), která vedla k pádu režimu v Iráku. V rámci humanitární pomoci jsem byl i účastníkem mise Iraqi Freedom, která měla za úkol vybudovat nemocnici v irácké Basře.

Jak jste se vůbec k těmto misím dostal?
Sloužil jsem v Pardubicích u útvaru, který měl na starosti logistickou podporu pro účastníky zahraničních misí a v rámci své specializace jsem byl vyslán plnit úkoly do zahraničí.

Co vás na nich lákalo?
Poznání jiných koutů světa a sebe samotného.

V jaké roli jste při nich působil?
Při misi SFOR bylo hlavním úkolem příslušníků praporu zajistit v prostoru jeho odpovědnosti bezpečné podmínky pro návrat uprchlíků. K tomu sloužilo pravidelné hlídkování a pozorování vytypovaných prostorů a objektů, dále pak zajištění demobilizace jednotek znepřátelených stran, jejich odzbrojení a kontrola stažení do kasáren, pátrání po hledaných válečných zločincích. Při misi KFOR k hlavním úkolům patřili nepravidelné prohledávací operace, kontrola propouštěcích míst, doprovod osob, boj s organizovaným zločinem, zvládání demonstrací a nenadálých událostí, výcvik a dohled nad kosovským ochranným sborem a asistence UNMIK (United Nations Mission in Kosovo). Enduring Freedom byla zaměřená na protiteroristické operace a odstraňování následků použití zbraní hromadného ničení nebo vzniku havárií v prostoru odpovědnosti velitelství US CENTCOM, Turecké republiky a státu Izrael s dobou pohotovosti do 120 minut od vydání rozkazu velitelem CJTF – CM. Hlavním cílem Iraqi Freedom bylo zapojení do souboru mezinárodních opatření ke stabilizaci bezpečnostní situace a k poskytování humanitární pomoci a obnově Irácké republiky. Současně také jednotka zabezpečovala přijetí osob, výzbroje, techniky a materiálu 7. polní nemocnice a podílela se na výběru a výstavbě jejího prostoru rozmístění.

V čem se od sebe jednotlivé mise lišily?
Mise SFOR a KFOR a IRAQI FREEDOM byly mírové operace, bohužel ENDURING FREEDOM byla mise protiteroristická.

Jaké jste měl představy a jak se lišily od skutečnosti?
Představy a realita to jsou dva zcela odlišné pojmy hlavně první mise je pro každého vojáka zásadní pro ověření schopností z výcviku.

Jaké horké chvilky jste při nich zažil?
Nejvíc jsem si ohrožení života uvědomoval při operaci na území Iráku v případě raketového útoku.

Co naopak pozitivního vám daly?
Určitě mnoho zkušeností a zážitků ať už kladných či záporných a hlavně víru, že pokud není člověk lhostejný, má tento svět pro budoucí generace naději.

Jak se díváte na současné působení našich vojáků v zahraničí?
Mnoho lidí si bohužel našich vojáků na misích neváží. Myslí si, že tam jedou jen pro peníze. Ale pro mě byla čest a poslání sloužit pod českým praporem. Doufám, že teď už veřejnost chápe, s čím vojáci bojují. Kdo tam nebyl, netuší, jaká zvěrstva se ve světě ještě stále dějí.

Co říkáte právě na komentáře ve stylu – stejně tam jezdí jen vydělávat peníze, neměli tam co dělat a pod.
Už před patnácti lety jsme vstoupili do kolektivní obrany v rámci NATO. Mnoho lidi však dosud chápe tento princip velmi zkresleně. V době krizí jsou právě zahraniční mise tou kolektivní obranou, která se snaží řešit problémy tam, kde vznikají a ne až dojdou na naše území.

Jak vás zasáhla smrt vašich kolegů?
Je to hrozná tragédie a upřímnou soustrast pozůstalým.

Zemřel při vašich misích někdo z vaší blízkosti?
Bohužel ano.

Jel byste si to ještě někdy zopakovat, případně pustil byste na misi svoje děti?
Myslím, že asi ano a pokud moje děti v dospělosti budou svůj profesní život chtít věnovat službě v AČR budou mít mojí podporu. Rád bych tímto způsobem poděkoval své manželce a rodičům, kteří byli vždy mojí velkou oporou při službě v zahraničních misích.

bursik

Comments are closed.