Veterán měl bojovat po boku Němců, ale postavil se proti

Bře 8th, 2016 | By | Category: Regionální zprávy

 

válečný veterán

Neuvěřitelnou životní dráhu má za sebou Bohuslav Směšný z Miroslavi, který nedávno oslavil své pětadevadesáté narozeniny. V únoru roku 1921 se narodil ve slovenském městě Kňažej. Jeho otec byl Čech, původně voják, který sloužil čtrnáct let v rakousko-uherské armádě, ale za první republiky odešel jako živnostník na Slovensko, kde se usadil. Jeho syn jako dvacetiletý musel narukovat do armády. Psal se rok 1941 a Slovensko bylo samostatným státem, který byl spojencem hitlerovského Německa. A tak slovenská vojska šla po boku Wehrmachtu do tažení proti Sovětskému svazu a s nimi i Bohuslav Směšný.
Ze Slovenska podle svého vyprávění odjel v roce 1942 transportem do Ovruče na Ukrajinu, kde měli bojovat Slováci proti sovětské armádě. Vzhledem k tomu, že v blízkosti Ovruče působila partyzánská skupina, tak Bohuslav Směšný s několika kamarády uprchl a připojil se k partyzánům. Ve skupině bylo přibližně 150 vojáků. Pak k partyzánům přicházeli další vojáci ze slovenské armády. Vedoucím partyzánského oddílu se stal František Horák (Čech z Hodonína). Pan Bohuslav se s velitelem znal. Velitel za ním došel a řekl mu, že má 6 minut na to,  aby položil miny na kolejovou trať kudy měl jet německý transport se zásobami. Bohuslav a Pavel šli, ale nestihli to, tak pod ten vlak skočil Pavel i s bednou, ve které byly miny. Povedlo se to odpálit, ale Pavel to nepřežil a Bohuslava to odhodilo hodně daleko. Byl omráčený, ale potom utekl zpět k partyzánům. To je jen jeden z řady neuvěřitelných příběhů, které pan Směšný za války prožil.
S partyzánskou skupinou odešel později do Běloruska, kde se účastnil osvobozování hlavního města Minsku. Byl raněn, a proto se léčil v tomto hlavním městě. V té době už generál Ludvík Svoboda organizoval zahraniční vojsko, se kterým hodlal osvobozovat Československou republiku. Jakmile se Bohuslav Směšný vyléčil, připojil se k této armádě. V závěru války se jako tlumočník u sovětské komandatury účastnil osvobozování Brna, kde se po válce usadil. V roce 1952 se přestěhoval do Miroslavi, kde pracoval ve státním statku a kde se také roku 1954 oženil se Zdeňkou Šimkovou z Miroslavských Knínic. Manželům se narodily 2 dcery.
Nyní tedy kapitán v záloze, který má za sebou pohnutý osud, oslavil neuvěřitelných pětadevadesát let a je posledním žijícím veteránem Svobodovy armády.

Tags:

Comments are closed.