Když Ivan „Váňa“ Burda před časem přišel s myšlenkou založit ve Znojmě novou rockovou kapelu a navázat tak po více než pětadvaceti letech na své muzikantské „hříchy“ mladí, řešil nejen otázku svých spoluhráčů, ale také repertoáru. Nakonec se rozhodl pro písničky legendárního Katapultu a zřejmě nezvolil špatně. Jeho revival se během pěti sezón hraní vypracoval na respektovanou skupinu, kterou zvou pořadatelé ze všech koutů republiky i sousedního Slovenska. Ve středu premiérově vystoupí také na znojemském adventním pódiu, a tak jsme před tím trojici, kterou doplňuje ostřílený multiinstrumentalista Jan Trejba a o téměř dvě generace mladší David Háb vyzpovídali.
Jak jste vůbec před těmi téměř pěti roky přišli na myšlenku založit ve Znojmě revival Katapultu?
- B. Byl to tehdy takový spontánní nápad. Já jsem vždy pokukoval po těch všech muzikantech okolo, díval jsem se jak hrají a trochu jsem u toho slintal. Já jsem prakticky pětadvacet let nehrál a bylo mi to líto. A pak přišel ten okamžik. Byl jsem na pivku na Statku, pil Dalešice a potkal se tam s klukem, o kterém jsem věděl, že hraje na basu. Ten mi řekl, že by do toho šel. Ale po prvních zkouškách už to bylo trochu jinak. Musím se přiznat, že to u mě byla neskonalá tragédie. Tady Honza si se mnou vytrpěl opravdu hodně a musí mít nad hlavou svatozář.
- T. Já rád trpím (úsměv).
- B. Prakticky jsem se učil všechno od začátku a ten vlak už samozřejmě nedoženu, ale Honza to se mnou vydržel a basáci se nám holt postupně střídali. Ten první skončil hned po prvním koncertu a pak jsme hledali docela dlouho. Nemohli jsme pořád nikoho sehnat. Buď hráli třeba i v několika jiných kapelách nebo je to neoslovilo, až jsme dostali tip od Karla Kratochvíla, co má hudební kursy v osvětové besedě. S Markem jsme pak zažili jedno z nejšťastnějších období. Ale ten pak šel svojí vlastní cestou a my jsme hledali znovu. Udělali jsme takové výběrové řízení, odzkoušeli jsme čtyři kluky, ale není to jen o tom, aby uměli hrát. Musí tam být i ta chemie, a to se dlouho nedařilo, až teď s Davidem. Honza o něm vždycky s oblibou říká, že máme nejmladšího Dědka (přezdívka legendárního baskytaristy Jiřího Šindeláře – pozn. red.) v republice. Má teprve šestnáct a když měl narozeniny, tak jsme mu z legrace koupili kinderšampaňské. Ale vyhrál se výborně a po tom zhruba ročním utrpení, kdy jsme nemohli žádného basáka sehnat, to zase šlape.
Jak jste výrazně mladšího Davida objevili?
Bylo to zase na doporučení Karla Kratochvíla. David je z výrazně muzikantské rodiny. Hraje jeho táta, výborný kytarista je i jeho bratr, Takže to má v genech. Jen jsme se trochu divili, že s námi do toho šel, protože ti mladí dnes poslouchají jinou muziku.
Pokračování rozhovoru najdete v tištěné podobě 51 a 52. čísla Znojemského týdne, který je k dostání na novinových stáncích a v jeho internetové podobě na www.alza.cz, v sekci média a zábava, časopisy, noviny regionální.
