Zpráva o stavu demokracie v letech 1990-2010

Ščučka: O věcech rozhodujeme společně

 Popicemi v těsném sousedství Národního parku Podyjí v sezoně denně projedou stovky cyklistů na kolech. Popičtí mají přírodu na dosah ruky, obec kolem dokola obklopují louky, vinohrady a lesy. Obec má starodávnou historii, je zmiňována už v roce 1190 v souvislosti se založením kláštera v Louce. Od roku 1252, podle listy krále Přemysla Otakara, patří Popice Probošství řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ještě v roce 1834 zde žilo přes čtyři sta obyvatel, kteří bydleli v čtyřiasedmdesáti domech, dnes je asi v padesáti domech kolem sto padesáti lidí. Obyvatelé se po druhé světové válce vyměnili, místo Němců přišli Češi z vnitrozemí. Popice byly dlouhá léta (v dobách socialismu) spojené s Konicemi, dnes  jsou jednou z městských částí Znojma. Obec spravuje tříčlenná komise: Předseda Josef Ščučka, člen Josef Podaný a v současné době odcházející Jan Jebáček. Místo něj přijde Marek Venuta. Předseda Josef Ščučka přizval k rozhovoru Josefa Podaného, protože se o radosti i starosti dělí se svým kolegou.

Nepřipadá vám to trochu zvláštní, že povedeme dvojrozhovor? Co když si budete odporovat nebo se neshodnete?   

Ščučka (Š): Po špatné zkušenosti s minulým předsedou komise, kdy jsem se jako její člen dozvídal věci až s půlročním zpožděním a ještě k tomu na radnici ve Znojmě, jsem se rozhodl, že všechno budeme řešit společně. Že si budu moci vybrat do komise lidi, byla i podmínka, kterou jsem si dal jako nastupující předseda. V tak malé obci ani není možné se nedohodnout. Spíše se doplňují moje životní zkušenosti (je mi sedmašedesát) a mládí Jožky Podaného, kterému je osmatřicet.

Podaný (P): Marek Venuta, kterého navrhujeme, je věřící, žije na faře a stará se o její opravu. Budova fary i kostel svatého Zikmunda patří řádu křížovníků. Je dobré mít v komisi člověka, který má jiný pohled na svět. 

Jak se vám žije téměř uprostřed přírody?

P.: Jsme spokojeni. Menší vadou na kráse je údržba zelených ploch, kterých je v obci a jejím okolí opravdu hodně. Městská zeleň, která je má na starosti, se k nám dostala na sečení trávy jen asi dvakrát, a to je málo. Lidé co k nám přišli na veřejně prospěšné práce neměli proškolení na práci s křovinořezem nebo sekačkou.

S čím vám tedy pomohli?   

P.: Musím je pochválit, vyčistili kanál, strouhy, spravili chodník. Máme ale představu, a taky jsme to městu dali písemně, že bychom rádi, kdyby se některé práce - například sečení trávníků, mohly přesunout na místní brigádníky nebo třeba nějakou firmu. Jde nám o to, abychom si v Popicích mohli "ohlídat"  odpovědného člověka za sečení. Městská zeleň nám řekla, že na nás více času už nemá, protože má svůj harmonogram úkolů.

Mnoha lidem žijícím v obcích u Národního parku Podyjí vadí omezující předpisy, na druhou stranu díky nim zůstala příroda parku i okolní krajina zachována. Jak se s tím vyrovnáváte v Popicích? 

Š.:  Vloni občané podali petici kvůli potoku na návsi. Lidé jej chtěli zatrubnit, park ne. Nakonec jsme se domluvili na částečném zatrubnění - širších nájezdech k rodinným domům, takže přibyla i nová parkovací místa.  

Asi se ani nemusím ptát na silnice, při průjezdu obcí je vidět, že jsou problematické jako všude jinde ...

P.: Taky nás to mrzí, protože přes Popice jezdí hodně cyklistů, ale nerezignujeme a intenzivně jejich opravu prosazujeme u města. Na opravu průtahu obcí už má znojemská Správa a údržba silnic technickou dokumentaci, stejně tak město na nové chodníky a opravy vozovek v obci. Naše komise zprostředkovala jednání mezi místními občany, městem a správou silnic o odprodeji kousků pozemků před domy, které jsou potřebné pro rozšíření silnice či vybudování  chodníků. Investice tak bude projekčně připravena a pokud přijdou finance, může se ihned začít. 

Když město vybudovalo v Konicích vodovod, plyn a kanalizaci, nezapomnělo na Popice?

Š.: Je jasné, že když město v Konicích zavádělo tuto infrastrukturu, tak pokračovalo i do Popic. Společný dokonce zůstal místní rozhlas pro obě obce. Trochu nás mrzí, že dětské atrakce na hřišti na okraji Popic nemáme nové, přivezly se sem starší, které se jinde nehodily. 

Když potřebujete tedy něco vyhlásit místním rozhlasem, jezdíte do Konic?

Š.: To se ještě nestalo (smích), to raději obejdu všech padesát domů, přitom se dozvím, co lidí trápí, nebo z čeho naopak mají radost. Naposledy jsme chtěli znát jejich názory na jízdní řády zaváděné  integrované dopravy. Zprávu jsme pak předali vedení města.

Bere vás město vážně, nebo vše zapadne, jak se říká, do šuplíku? 

P.: Ten pocit nemám. Radnice chce znát naše názory, vždy když jedná o  Popicích, například při prodeji pozemků v okolí obce. Požadujeme, aby část utržených peněz z tohoto prodeje se investovala do Popic.

Pokud vím, tak nemáte prodejnu potravin, jak je to s kulturním domem nebo místem pro společenský život?

Š.: V obci není ani hospoda, tu se sálem od restituenta nedávno koupil jeden podnikatel, který ji chce v budoucnu otevřít. Doufejme, že se mu podaří opravit a zpřístupnit i sál. S městem jsme se domluvili na vybudování klubovny v hasičské zbrojnici.

P.:  Mně kulturní dům nechybí, stačí, když podnikatel opraví sál v hospodě a my si jej na ples nebo posvícenskou zábavu od něj pronajmeme. Město nám může pak třeba dotovat nájemné na tyto akce. 

Co Miloš Bogdan, který se v létě přestěhoval do Popic a za Nestraníky kandiduje do zastupitelstva města? Představil se vám?  

Š.: Ještě jsem ho neviděl, ale slyšel jsem, že koupil nevyužívaný zemědělský objekt (kravín) na kraji Popic a přestavuje ho na penzion.

P.: Nepředstavil se, ale to ani není potřeba. Opravuje v Popicích penzion. Jsme rádi za každého, kdo se o něco v naší obci aktivně pokouší. Jeho politické ambice jsou soukromá věc.

Formát pro tisk